Hostýnské vrchy nejsou jen Hostýn. Nádherné, většinou i běhatelné kopečky s dalekými výhledy do okolí. Voňavé smrkové lesy, vzdušné a prosvětlené bučiny se zlatavým listím pod nohama, hluboké rokle ukrývající zurčící potoky a studánky, skalnaté hřbety a roztroušené balvany všemožných tvarů a velikostí. Dominantou jižní části je zřícenina hradu Lukov, která zde stojí již od 13. století. A právě do lesů v jeho okolí bych tě rád pozval.

Zaparkovat můžeš na parkovišti pod hradem a zde započne i tvé dnešní zápolení. Dobře se rozcvič, začneme zostra. Vystartuj od mapy po zelené značce a té se drž. Běžíš po levém okraji louky, vbíháš do lesa a u rozcestníku „Pod hradem“ pokračuješ stále po zelené, která tě provede soutěskou skalního útvaru Králky. Za nimi se krátkým stoupáním dostaneš na asfaltovou cestu a po ní doprava až před hrad. Majestátní pohled na štíhlý most a vysokou vstupní věž tě nechává chladným. Na kochání teď není čas. Zelená značka zde končí a ty následuješ červenou. Probíháš branou v hradbách, stráženou velkým medvědem. Teď tě čeká příjemná lesní pěšinka, a máš tak čas popadnout dech z předchozího stoupání. Ani si neužiješ výhledy, které se ti otvírají na vytěžených pasekách a vyběhneš na louku „Na Písečném“. Opouštíš červenou značku, točíš doleva a soustředíš se na seběh po modré. Pokud je po dešti, připrav se na první pořádný příděl bahna. Po půl kilometru naběhneš na úzkou asfaltku, která tě přivede dolů k potoku. Letěl jsi jako vítr, že? Za mostem pokračuješ vlevo a asi po sto padesáti metrech opouštíš asfaltku prudce doprava.

Teď si zase trošku mákneš. Cesta stoupá, několikrát se zatočí jako had a ty se ocitáš před závorou. Přeskoč ji, nebo raději oběhni, a pokračuj přes louku stále do kopce. Kopec se zvedá, ale ty nezoufej, zlom už je na dohled. Cesta se přizpůsobí vrstevnici a kopíruje úbočí vrcholu Kuželek. Pokud není mokro, bude to odsýpat. Po pravé ruce míjíš posezení se studánkou U Ščůrovej. Malý, ale spolehlivý pramen i v těch nejsušších dnech. Najednou jsi na rozcestí „Pod Kuželkem“. Proletíš kolem křížku hajného Slováčka a naběhneš na kousek lesní asfaltky.

K modré značce se připojila zelená a ty máš chvíli čas si na ni zvyknout. Asfaltka začíná klesat a je čas zbystřit. Po pravé ruce se v hustníku ukrývá rozcestník a ty zatáčíš kolmo vlevo na širokou lesní cestu. Ta se postupně zužuje, vede tě mou nejoblíbenější částí cesty. Bývala to krásná pěšina, ale těžba změnila ji i okolí. Po pravé ruce vidíš mezi vysokými smrky skalnatý hřbet, vlevo se ve větru vlní vysoká tráva přerůstající nové stromky v oplocence. Překonej tu chuť zastavit se, čas běží a ty bys měl také. Přeběhni křížem cestu a dobře se dívej pod nohy. Kořeny a hluboké kaluže ukryté pod vrstvou listí tě dokážou rozhodit.

U rozcestí „Nad Ráztokou“ se k tobě připojí žlutá značka, hlídej si ji. Hned vedle rozcestníku je malá studánka, ale pokud nejsi rychlejší než průjem, tak to radši nezkoušej. Vyběhni do sedélka a pusť to dolů. Ale nenech se strhnout. Po sto padesáti metrech klesání je rozcestí „Lukovské polesí“ a ty musíš točit prudce vlevo. Sedm set metrů příjemné pěšinky ti uběhne jako nic a je tu další změna. Rozcestí „U Obrázku“ tě pošle kolmo doprava dolů na zelenou značku, která tě povede až do cíle. Teď je tvoje příležitost nahnat nějaký čas. Pokud se to nebojíš pustit, nejspíš v tomto úseku zaběhneš nejrychlejší kilák celé trasy. Když před sebou uvidíš malé zastřešené posezení, buď ostražitý. Těsně před ním odbočíš doprava a seběhneš blíž k potoku. Přímo na trase na tebe vykoukne jedna z nejhezčích studánek v okolí „Rybárka“. Její chladná voda se třpytivě rozstřikuje na mechem porostlých kamenech.

Vdechni pár doušků, zbytkem osvěž obličej, skoč na prkennou stezku a uháněj dál. Chápu, už začínáš být unavený, ale nepolevuj v pozornosti. Zelená značka se najednou otáčí téměř zpět doprava nahoru. Chvíli tě vede po lesní cestě a pak najednou prudce vlevo, přímo vzhůru. Je to jen kousek, ale stehna tě budou nenávidět. Před tebou se tyčí skalnatý vrchol „Velá“. Naštěstí nejdeš až nahoru. Podběhneš tuto přírodní památku a pokud ti zbyly ještě nějaké síly je čas je uplatnit. Cesta se dvakrát zalomí. Poprvé vlevo, vede tě z kopce a rozdvojuje se. Nenecháš se zmást a běžíš tou pravou, protože i dole zatočíš doprava. A teď roztoč nohy co to jde. Lesní cesta se mění v asfaltku, probíháš kolem chat, po pravé ruce mezi stromy probleskuje hladina rybníku Bezedník. Proběhneš nejnižším bodem, šikmo vbíháš na křižovatku s další asfaltkou. Rozcestí „Hájenka Pod Růžovou“. Tu ostatně vidíš před sebou. Na nic nečekáš, otočíš se za levou rukou, drtíš poslední asfaltový úsek a za zatáčkou přiběhneš před vrata pily. Kolmo doprava tě volá kamenitá cesta vedoucí za chatami. Dej do toho vše. Něco přes půl kilometru do kopce. Vím, že ti to už nechutná, ale zaber. Míjíš jednu chatu za druhou. Kopec se pomalu pokládá k tvým unaveným nohám. Cíl už je na dohled.

Doporučená výbava

Boty, dobré ponožky, šortky, triko, možná bunda a hodinky s gps. Nic víc nepotřebuješ. Tyhle hračky nám dávají největší smysl na tuto etapu.

Pokud se chceš dozvědět víc informací, klikni na obrázky...